mat
Úsměvy se tu počítají
Vánoční zvyky, které se u nás opravdu dodržují, a ty, co už jen předstíráme
Půst do večeře, kapr ve vaně, lodičky ze skořápek. Některé zvyky přežily, jiné se udržely jen jako historka. Přehled toho, co v českých domácnostech doopravdy funguje.
Vánoční zvyky mají zvláštní osud. Většina lidí je zná, menšina je dodržuje a téměř nikdo neví, odkud se vzaly. Přitom skoro každý z nich měl původně praktický nebo věštecký účel a teprve postupně se z něj stala hra.
Půst a zlaté prasátko
Nejrozšířenější zvyk, který se drží dodnes aspoň v náznaku. Původně šlo o skutečný církevní půst, tedy zdrženlivost od masa po celý Štědrý den. Slib zlatého prasátka je pozdější dodatek, kterým se motivovaly děti.
Zajímavé je, jak dobře přežil právě tenhle zvyk. Nevyžaduje totiž žádné rekvizity a dá se dodržet i v panelákové kuchyni. Zvyky náročné na vybavení nebo na hospodářství vymřely spolu s ním.
Rozkrojené jablko
Jablko se překrojí napříč a v jádřinci se hledá hvězdička, nebo křížek. Hvězda věští zdraví a štěstí, křížek nemoc. Podstata zvyku je věštecká a patří do velké skupiny štědrovečerních praktik, které měly odhalit, co přinese příští rok.
Praktická poznámka: tvar jádřince závisí hlavně na odrůdě a na tom, jak přesně se jablko rozkrojí. Kdo chce mít jistotu hvězdy, ať vezme odrůdu s pravidelným jádřincem a řízne přesně v polovině.
Lodičky ze skořápek
Do skořápky vlašského ořechu se dá svíčka a pustí se po vodě v míse. Podle toho, jestli loďka zůstane u kraje, nebo vypluje na střed, se věštilo, jestli člověk zůstane doma, nebo se vydá do světa. Když se dvě loďky spojily, znamenalo to svatbu.
Tenhle zvyk je dnes spíš pro děti, ale drží se dobře, protože je názorný a nic nestojí. Bývá zároveň jediným okamžikem večera, kdy všichni sledují jednu věc společně.
Lití olova, dnes vosku
Roztavené olovo se lilo do studené vody a z tvaru se věštila budoucnost. Zvyk je starý a rozšířený po celé Evropě. V posledních letech se přešlo na vosk nebo cín, protože olovo je toxické a jeho prodej k tomuto účelu je v EU omezený.
Výklad tvarů byl vždy volný a v tom je jádro zábavy. Nejde o věštění, ale o společné hledání, co ta hrouda připomíná.
Kapr ve vaně a šupina v peněžence
Kapr jako štědrovečerní jídlo se ustálil až v devatenáctém století, protože byl dostupný, postní a rybníkářství mělo v českých zemích tradici. Šupina v peněžence má zajistit, aby se peníze držely, a je to jeden z mála zvyků, který si dodnes dělá i řada jinak nepověrčivých lidí.
Kapr ve vaně je naopak zvyk na ústupu. Souvisí to s tím, že se ryba dnes běžně kupuje už zpracovaná, a taky s tím, že zabíjení domácího zvířete v koupelně přestalo být pro většinu rodin přijatelné.
Vánoční stromek je mladší než většina zvyků
Stromek se v českých zemích objevil až v devatenáctém století a nejdřív jen v měšťanských domácnostech ve městech. Na venkov se rozšířil kolem přelomu století a plošně se prosadil až v meziválečném období. Starší tradice pracovala spíš s ozdobenými větvemi, takzvanými barborkami, které se dávaly do vody 4. prosince, aby do Štědrého dne rozkvetly.
Barborka má přitom hezkou logiku: rozkvetlá větev uprostřed zimy je názorný důkaz, že se rok obrací. Kdo si chce zvyk zkusit, potřebuje jen třešňovou nebo višňovou větev, vlažnou vodu a teplou místnost.
Prostírání navíc a nevstávání od stolu
Talíř navíc se prostíral pro nečekaného hosta nebo pro duše zemřelých. Pravidlo, že se od stolu nevstává, dokud nedojedí všichni, mělo praktický základ: kdo vstane první, prý první zemře. Ve skutečnosti tím hospodyně udržela rodinu u stolu pohromadě, což bylo v době velkých domácností užitečné.
Házení střevícem přes hlavu, chození k plotu a počítání kolíků, sypání ptákům z prvního chleba. Vesměs jde o zvyky vázané na venkovské prostředí, které s odchodem lidí do měst ztratily zázemí.
Proč se některé zvyky drží a jiné ne
Přežily tři skupiny. Ty, které nic nestojí a dají se udělat kdekoli. Ty, které zapojí děti. A ty, které mají jasný vizuální výsledek, tedy fotografii. Naopak zanikly zvyky vyžadující hospodářství, konkrétní řemeslo nebo úmrtní tematiku, která dnešnímu pojetí svátků nesedí.
Z toho plyne i praktická rada, když chcete zvyky do rodiny vrátit: začněte těmi, které nepotřebují přípravu. Rozkrojené jablko a loďky ze skořápek zvládne každý, lití vosku vyžaduje trochu odvahy a zbytek se dá vynechat.
Přání k svátkům si můžete vyrobit v generátoru přání a další texty o tradicích najdete v rubrice Tradice a svátky.
