mat
Úsměvy se tu počítají
Podle jména se pozná ročník. Jak se móda jmen měnila od padesátých let
Řekněte Jaroslav a většina lidí si představí muže po šedesátce. Řekněte Matyáš a vidíte prvňáka. Jména stárnou spolu se svými nositeli a je to znát.
Existuje hra, ve které se z jednoho jména odhaduje věk. Většinou se povede a nejde o věštění: móda jmen se mění v jasných vlnách a ty vlny jsou na datech dobře vidět.
Padesátá a šedesátá léta
Doznívají jména z církevní tradice, ale sekularizace je znát. Vedou Josef, Jaroslav, František, Václav a u žen Marie, Anna, Jana a Věra. Charakteristická je nízká rozmanitost: pár jmen pokrývá velkou část ročníku.
Zároveň se objevuje jev, který bude typický pro celou druhou polovinu století. Jméno se rozšíří velmi rychle, drží se dvě desetiletí a pak stejně rychle spadne.
Sedmdesátá a osmdesátá léta
Vrchol unifikace. Petr, Martin, Michal, Tomáš, Jan u chlapců, Petra, Jana, Lenka, Martina, Michaela u dívek. Ve třídě sedělo běžně několik stejných jmen a rozlišovalo se příjmením nebo přezdívkou.
Je to i doba dvojic: Petr a Petra, Martin a Martina, Michal a Michaela. Ženské varianty mužských jmen zažívají největší rozmach, který od té doby nezopakovaly.
Devadesátá léta
Nastupuje rozvolnění. Přicházejí jména jako Lukáš, Jakub, David, Filip, u dívek Tereza, Kateřina, Veronika, Nikola. Objevují se první výraznější vlivy ze zahraničí a rodiče začínají hledat, co ještě není běžné.
Po roce 2000
Trend jde k jménům kratším, měkčím a mezinárodně použitelným. Jakub, Adam, Matyáš, Ondřej, u dívek Eliška, Anna, Tereza, Adéla, Sofie. Návrat starých jmen je patrný zejména u dívek, ale jde o jména, která přeskočila generaci: Anna a Eliška ano, Marie a Věra ne.
Jména se často vracejí, ale až když je jejich generace daleko. Jméno babičky působí staře, jméno prababičky už zajímavě. Proto se dnes vracejí Emma, Ella nebo Antonín, zatímco jména z osmdesátých let na svou renesanci ještě čekají.
Co se z toho dá vyčíst o společnosti
Rozmanitost jmen roste souběžně s individualizací. Zatímco v sedmdesátých letech bylo hlavní, aby jméno nevyčnívalo, dnes je požadavek často opačný: má být zvláštní, ale ne divné. Rodiče přitom vyhledávají stejné vlastnosti současně, takže neobvyklá jména se zase stávají obvyklými.
Druhý čitelný trend je zkracování. Průměrná délka jména klesá, přibývají dvouslabičná jména a ubývá těch, která se běžně zkracují na přezdívku. Rodiče volí rovnou tvar, který se bude používat.
Ženská jména se mění rychleji než mužská
Tohle je jeden z nejstabilnějších poznatků o jménech vůbec a platí napříč zeměmi. Mužská jména jsou konzervativnější, protože se častěji dědí po otci nebo dědovi. U dívek je volnost větší a móda se projeví dřív i silněji.
V praxi to znamená, že žebříček dívčích jmen se obmění rychleji a že extrémní výkyvy bývají právě u dívek. Mužská jména jako Jan nebo Jakub se drží v horní části žebříčku desítky let, zatímco dívčí špička se za stejnou dobu vystřídá celá.
Kdy se generace pozná ještě spolehlivěji
Nejlepší vodítko není samotné jméno, ale jeho zdrobnělina. Zdrobněliny stárnou rychleji než základní tvary, protože jsou navázané na dobovou mluvu. Tvar, kterým se člověk představuje, tak často prozradí víc než jméno v občanském průkazu.
Podobně funguje kombinace jména a příjmení. Příjmení se nemění módou, takže dvojice běžného příjmení s dobově typickým jménem je docela spolehlivý ukazatel ročníku.
Malá poznámka k odhadování věku
Funguje to překvapivě dobře, ale ne stoprocentně. Jména se totiž vracejí a chlapec jménem Antonín může být buď osmdesátiletý, nebo prvňák. Nejspolehlivější jsou jména typická pro jednu vlnu, která se ještě nevrátila.
Kolik dní žije člověk narozený v konkrétním roce, spočítá portrét data narození, a k dalším souvislostem kolem jmen vede přehled nejčastějších jmen.
