mat
Úsměvy se tu počítají
Přezdívky: proč se z Jana stane Honza a z Josefa Pepa
Některé české zdrobněliny se od původního jména vzdálily tak, že mezi nimi cizinec nenajde souvislost. Za většinou stojí němčina a italština.
Většina zdrobnělin je průhledná: Petr a Peťa, Marie a Maruška, Tomáš a Tomík. Pak jsou tu ale případy, kde vazbu nepozná nikdo, kdo ji nezná předem.
Honza z Johanna
Honza není zkomolenina Jana, ale výpůjčka z německého Hans, což je zkrácené Johannes. Do češtiny přišla v době, kdy byla němčina běžným druhým jazykem, a zdomácněla natolik, že se dnes bere jako ryze české slovo.
Zajímavé je, že Honza a Jan dnes fungují jako dvě různá jména. V občanském průkazu bývá Jan, v běžné řeči Honza, a řada lidí se představuje výhradně druhým tvarem.
Pepa z italského Giuseppe
Josef se do zdrobněliny Pepa dostal oklikou přes italské Giuseppe a jeho zkrácení Peppe. Cesta vedla nejspíš přes rakouské prostředí, kde se italština běžně vyskytovala. Odtud i Pepík, Pepča a další odvozeniny.
Béďa, Bohouš a další zkratky
Slovanská jména se zkracují jinak: bere se první část a přidá se přípona. Bedřich dá Béďu, Bohuslav Bohouše, Vladimír Láďu nebo Vláďu, Miroslav Mirka. Tenhle způsob je pravidelný a předvídatelný.
Ženské zdrobněliny
U ženských jmen je škála širší a jemněji odstupňovaná. Od Marie vede cesta k Maruš, Mařence, Máje i Majce, přičemž každý tvar nese jinou míru důvěrnosti. Právě proto se v češtině dá jemně naznačit vztah pouhou volbou tvaru.
Proč čeština zdrobňuje tolik
Slovanské jazyky mají bohatý systém přípon, které umožňují odstupňovat citové zabarvení. Angličtina má obvykle jednu zkratku (Robert a Bob), čeština jich má klidně pět a každá se hodí do jiné situace.
Zkracování na jednu slabiku
Moderní trend jde k jednoslabičným tvarům: Kuba, Vojta, Matěj se zkracuje na Máťu, Adéla na Áďu. Rodiče to dnes zohledňují už při výběru jména a volí takové, u kterého se jim líbí i zkrácená podoba. Dřív se jméno vybíralo v plné formě a zdrobnělina vznikla sama.
Přezdívky mimo jména
Vedle odvozenin z křestních jmen existují přezdívky podle příjmení, vzhledu nebo příhody. Ty bývají trvanlivější, než se čeká: v mužských kolektivech často přežijí desítky let a jejich původ nikdo nepamatuje.
Kdy přezdívka pomáhá a kdy škodí
Přezdívka funguje jako doklad příslušnosti ke skupině a v tom je její hodnota. Problém nastává, když ji dotyčný nechce, nebo když odkazuje k něčemu, co je mu nepříjemné. Slušnost velí přejít na jméno, jakmile to člověk naznačí.
Matrika zdrobněliny jako křestní jméno nezapisuje. Proto nelze dítě pojmenovat Pepa nebo Terka, ale Josef a Tereza. Výjimkou jsou tvary, které se osamostatnily natolik, že se považují za samostatná jména.
Zdrobněliny v rodině
Zvláštní vrstvou jsou tvary, které používá jen rodina. Vznikají obvykle z toho, jak jméno vyslovilo malé dítě, a přetrvají desítky let. Řada lidí tak má domácí jméno, které nikdo mimo nejbližší okruh nezná a které by v jiném prostředí působilo nepatřičně.
Právě proto bývá nepříjemné, když někdo takový tvar použije bez pozvání. Není to o slově samotném, ale o tom, že signalizuje blízkost, která tam není.
Jak se přezdívky mění v čase
Zdrobněliny stárnou rychleji než jména. Tvary oblíbené v osmdesátých letech dnes působí dobově, zatímco základní jméno zůstává neutrální. Právě proto se dá z tvaru, kterým se člověk představuje, docela dobře odhadnout generace.
O původu jmen píšeme v článku o významu českých jmen, o proměnách módy pak v textu o jménech podle desetiletí.
