mat
Úsměvy se tu počítají
Pálení čarodějnic: nejrozšířenější český zvyk, o kterém nikdo neví, co slaví
Poslední dubnová noc patří ohňům. Původ zvyku sahá hluboko před křesťanství a s honem na čarodějnice, který si dnes většina lidí vybaví, souvisí jen okrajově.
Třicátého dubna hoří v Česku ohně skoro v každé obci. Je to zvyk, který se drží bez oficiální podpory, bez svátku v kalendáři a bez toho, aby většina účastníků věděla, co vlastně slaví. A přesto funguje.
Noc mezi zimou a létem
Přelom dubna a května je v pastevecké tradici zásadní: dobytek se vyháněl na pastvu a začínala nová sezona. Přechodové noci se vždycky považovaly za nebezpečné, protože se v nich mělo dít něco mimořádného. Odpovědí byl oheň, který chránil a zároveň označil předěl.
Stejný princip najdeme na druhém konci roku u Samhainu, ze kterého vyrostl Halloween. Obě noci leží zhruba v půli mezi rovnodenností a slunovratem a obě se od pradávna spojují s tenkou hranicí mezi světy.
Kdo byla svatá Valpurga
Německý název Walpurgisnacht odkazuje na anglosaskou misionářku Valpurgu, jejíž svatořečení připadlo na 1. května. Se zvykem samotným nemá nic společného, jen dala noci jméno, když se pohanský obsah přikryl křesťanským kalendářem.
To je typický postup, jak se starší tradice udržely: nezakázaly se, ale přejmenovaly. Podobně vznikla řada dalších svátků, které dnes vnímáme jako církevní.
Co se pálilo a proč
Zapalovaly se hranice na vyvýšených místech, aby byly vidět. Ohně se rozdělávaly novým ohněm, tedy křesáním, protože starý oheň patřil ke skončené zimě. Přeskakování ohně mělo očistný význam a mladí lidé se přes něj skákali ve dvojicích, což byla zároveň příležitost k namlouvání.
Postava čarodějnice na hranici je vrstva mladší. Nemá souvislost se skutečnými procesy, které probíhaly jindy a v jiných souvislostech. Jde spíš o zosobnění zimy a všeho zlého, co má odejít, podobně jako se jinde vynáší smrtka.
Jak to vypadá dnes
V Česku se zvyk drží mimořádně dobře a funguje jako první venkovní akce sezony. Hasiči připraví ohniště, děti si opečou buřty a sousedé se poprvé po zimě sejdou. Právě sousedská funkce je nejspíš důvod, proč zvyk přežil, když jiné vymizely.
V Německu a Rakousku se Valpuržina noc drží také, ale s jiným důrazem: víc masek a víc svátku prvního máje jako pokračování. Ve Skandinávii se přelom dubna a května slaví jako Valborg s ohni a studentskými oslavami.
Pálení je potřeba nahlásit hasičům, u větších akcí i obci. V období sucha bývá vyhlášen zákaz. Ohniště patří dál od budov a od stromů, kolem se hodí volný pruh a nachystaná voda. Zvyk je hezký, požár nikoli.
Čarodějnice jako první akce sezony
Zvyk má dnes v obcích docela přesnou podobu. Odpoledne patří dětem, které přijdou v maskách a soutěží, večer dospělým u ohně. Řada spolků na tom staví celý rozpočet na sezonu, protože je to první akce, kdy se lidé po zimě sejdou ve velkém.
Právě tahle praktická funkce zvyk drží. Není za ním instituce ani povinnost, ale existuje potřeba se sejít a datum, na kterém se všichni shodnou. To je u tradic obvykle to jediné, co skutečně potřebují.
A co první máj
Následující den má vlastní vrstvu tradic: máje, polibek pod rozkvetlým stromem a v novější době Svátek práce. Zajímavé je, že se romantická a politická rovina prvního máje v Česku míjejí bez konfliktu. Většina lidí prostě slaví obojí, nebo nic.
O dalších svátcích píšeme v rubrice Tradice a svátky. Kdy který svátek připadne na jaký den v týdnu, spočítá portrét data narození.
