mat
Úsměvy se tu počítají
Odkud se vzala česká rčení: mít za lubem, hodit flintu do žita a další
Používáme je denně, ale málokdo tuší, co znamenal lub, proč se házela flinta zrovna do žita a kdo byl ten pes zakopaný.
Rčení jsou zkamenělé kousky starší češtiny. Používají slova, která už jinde neexistují, a odkazují na reálie, které dávno zmizely. Právě proto jsou zajímavá: jsou to fosilie v běžné řeči.
Mít něco za lubem
Lub je ohnutá dřevěná obruč, ze které se dělalo síto nebo řešeto. Za lubem se dalo něco schovat, aby to nebylo vidět. Odtud tedy skrývat úmysl.
Hodit flintu do žita
Rčení pochází z vojenského prostředí. Voják, který utíkal z boje, odhodil pušku, aby mohl rychleji běžet, a ideálně do vysokého obilí, kde ji nebylo vidět. Ztráta zbraně byla přitom těžký přestupek, takže se to muselo zamaskovat.
Tady je zakopaný pes
Nejrozšířenější výklad odkazuje na německé „da liegt der Hund begraben“ s významem „v tom je jádro věci“. Pes v tomhle případě nejspíš není zvíře, ale zkomolenina staršího slova pro poklad nebo pro hlídače pokladu.
Mít máslo na hlavě
Obraz pochází z venkovského prostředí. Ženy nosívaly máslo na trh na hlavě a když šly kolem, sluneční žár máslo rozpustil a stékalo jim po tváři. Kdo měl máslo na hlavě, měl viditelný důkaz, že něco není v pořádku.
Dopadnout jako sedláci u Chlumce
Odkazuje na skutečnou událost, selské povstání roku 1775, kdy byli vzbouřenci u Chlumce nad Cidlinou poraženi. Rčení tedy znamená utrpět jednoznačnou porážku a je jedním z mála, které se dá přesně datovat.
Chodit kolem horké kaše
Horkou kaši nešlo jíst hned, takže se kolem ní chodilo, foukalo a čekalo. Význam vyhýbat se jádru věci z toho vyplývá přirozeně a rčení má obdobu ve více jazycích.
Rčení se předávají jako celek, ne po slovech. Proto v nich přežívají výrazy jako lub, ledabylo nebo kvítí, které se samostatně už nepoužívají. Mluvčí je zná jen z toho jednoho spojení.
Další, která stojí za vysvětlení
- Zvonit hrana. Hrana je umíráček, zvláštní způsob zvonění při úmrtí. Odtud „zvoní mu hrana“ jako blížící se konec.
- Být za vodou. Odkazuje na překonání řeky jako překážky. Kdo byl za vodou, měl nebezpečí za sebou.
- Přijít s křížkem po funuse. Kříž se nesl v čele pohřebního průvodu, takže kdo s ním přišel po pohřbu, přišel pozdě, jak jen to jde.
- Mít políčeno. Z mysliveckého prostředí, kde se políčilo na zvěř, tedy chystalo se na někoho.
Rčení, u kterých se výklad neshoduje
- Být v rejži. Jedni odvozují od německého Reise, tedy cesta, druzí od rýže jako laciné stravy.
- Mít filipa. Nejspíš od jména Filip, ale konkrétní osoba není jistá.
- Vzít roha. Vykládá se jako útěk zvířete, ale i jako roh ulice.
U rčení je nejistota běžná. Vznikala v mluvené řeči, kde se nic nezapisovalo, takže se první doklad často objeví až staletí po vzniku.
Rčení, která mají obdobu v jiných jazycích
Některá spojení jsou v Evropě společná, protože vznikla z podobné zkušenosti nebo se přeložila. Chodit kolem horké kaše má obdobu v němčině i angličtině, byť s jiným obrazem. Naopak „dopadnout jako sedláci u Chlumce“ je čistě české, protože odkazuje na konkrétní domácí událost.
Jak rčení stárnou
Nová rčení vznikají pořád, jen si toho nevšímáme. Přibývají spojení z prostředí techniky a médií, zatímco ta zemědělská pomalu mizí, protože mluvčí nerozumí obrazu. Kdo nikdy neviděl řešeto, si lub nepředstaví.
Zajímavý test: zeptejte se někoho pod dvacet let, co znamená „na hromnice o hodinu více“. Podíl těch, kdo to znají, klesá rychleji než u rčení z městského prostředí.
O českých pranostikách píšeme v článku o pranostikách, jazykové kousky najdete mezi jazykolamy.
