Letní čas: proč vznikl, co doopravdy ušetří a proč se pořád nezrušil

Dvakrát ročně přehazujeme hodinky a dvakrát ročně se vede stejná debata. Úspora energie, kvůli které to začalo, dnes prakticky neexistuje.

Klára Hejná

kalendář, čas a čísla · 18. 5. 2026

Poslední březnovou neděli si přidáme hodinu, poslední říjnovou ji vrátíme. Změna vždycky proběhne v noci ze soboty na neděli, aby narušila co nejméně pracovních dní. A vždycky se u toho někdo zeptá, proč to vlastně pořád děláme.

Nápad starý přes sto let

Myšlenka posunout ručičky a využít víc ranního světla se objevila už na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Prakticky ji zavedlo Německo v roce 1916 uprostřed války, aby ušetřilo uhlí na svícení. Ostatní země to rychle převzaly, po válce většina zase zrušila.

Do trvalého provozu se letní čas dostal až po ropných krizích sedmdesátých let. V Česku, respektive v Československu, se zavedl v roce 1979 a od té doby vydržel. Evropská unie pak termíny sjednotila, aby se v rámci trhu neposouvalo v každé zemi jindy.

Kolik se ušetří dnes

Původní logika byla postavená na osvětlení, které tvořilo velkou část spotřeby domácnosti. Dnes tvoří svícení jen zlomek a to díky úsporným zdrojům. Studie napříč zeměmi vycházejí v řádu desetin procenta celkové spotřeby, někdy dokonce se záporným výsledkem, protože v teplejších oblastech se déle klimatizuje.

Zjednodušeně: energetický argument prakticky zmizel. Zůstal argument o delším světle po pracovní době, který je subjektivní, a argument o narušení biorytmu, který je měřitelný, ale menší, než se často tvrdí.

Proč se to nezrušilo, když se pro zrušení hlasovalo

V roce 2018 proběhlo evropské veřejné konzultační hlasování, ve kterém drtivá většina respondentů podpořila zrušení. Evropský parlament následně schválil, že poslední změna proběhne v roce 2021. Jenže rozhodnutí musí přijmout i členské státy, a tam se to zaseklo na otázce, co má zůstat.

• Trvalý letní čas znamená v zimě tmu do devíti ráno.
• Trvalý standardní čas znamená v létě rozednění před čtvrtou.
• Kdyby si každý stát vybral jinak, vzniklo by v Evropě několik časových pásem tam, kde dnes není žádné.

Shoda nepřišla, projednávání se odsunulo a mezitím přišly jiné priority. Systém tedy běží dál ze setrvačnosti, ne proto, že by ho někdo obhajoval.

Co to dělá s tělem

Zdravotní argument je dnes silnější než energetický. Jarní posun ubírá hodinu spánku a tělo se s ním srovnává několik dní, u části lidí až týden. Studie opakovaně nacházejí v následujících dnech mírný nárůst infarktů a dopravních nehod, i když jde o zvýšení v řádu jednotek procent, ne o dramatický skok.

Podzimní posun bývá snesitelnější, protože se hodina přidává. Přesto i tady mění režim světla, na který je navázaná tvorba melatoninu. Chronobiologové proto většinou doporučují trvalý standardní čas, ne trvalý letní: standardní čas je totiž blíž skutečnému slunečnímu času a ranní světlo je pro nastavení vnitřních hodin důležitější než večerní.

Praktická rada, která funguje: pár dní před změnou posouvat večerku po patnácti minutách a hned ráno po posunu vyjít na denní světlo. Tělo se srovná rychleji než při skokové změně.

Praktické dopady, o kterých se moc nemluví

Noc, kdy se přidává hodina, existuje v čase dvakrát. To dělá potíže systémům, které ukládají místní čas bez časové zóny, protože nerozeznají, který ze dvou stejných časových údajů je ten první. Naopak na jaře jedna hodina neexistuje vůbec, takže schůzka naplánovaná na 2:30 se nikdy neuskuteční.

Kdo pracuje s daty, řeší tohle dvakrát ročně. Kdo ne, tomu stačí vědět, že se o víkendu spí o hodinu déle nebo méně a v pondělí je to znát.

Stojí za zmínku, že ne všechny země posouvají. Blízko rovníku nemá letní čas smysl, protože délka dne se tam během roku skoro nemění. Rusko posouvání zrušilo v roce 2011 a po několika letech se ustálilo na trvalém standardním čase. Zkušenost odtud je přesně ta, kterou předpovídali chronobiologové: lidem vadila hlavně tmavá rána.

Kolik dní zbývá do konkrétního data, spočítá portrét data narození, a další drobnosti o kalendáři najdete v celé rubrice.