Proč má den 24 hodin a minuta 60 vteřin, když počítáme v desítkách

Za nepraktické dělení času můžou Babyloňané a jejich šedesátková soustava. Pokusy zavést desetinný čas skončily neúspěchem, ale jeden z nich vydržel dva roky.

Klára Hejná

kalendář, čas a čísla · 18. 7. 2026

Metrická soustava sjednotila délku, hmotnost i objem do desítkové logiky. Čas jí odolal. Máme 24 hodin, 60 minut a 60 vteřin, tedy soustavu, která s desítkami nemá nic společného.

Šedesátka od Babyloňanů

Babylonská matematika používala šedesátkovou soustavu. Není to náhoda: šedesát se dělí jedničkou, dvojkou, trojkou, čtyřkou, pětkou, šestkou, desítkou, dvanáctkou, patnáctkou, dvacítkou a třicítkou. Pro počítání bez zlomků je to mimořádně praktické číslo.

Desítka se dělí jen jedničkou, dvojkou a pětkou. Právě proto se šedesátková soustava udržela tam, kde se hodně dělí: v čase a v úhlech, kde má kruh 360 stupňů.

Dvanáct hodin dne a dvanáct noci

Egypťané dělili den na dvanáct částí a noc na dalších dvanáct. Dvanáctka souvisí s počítáním na článcích prstů: na čtyřech prstech jedné ruky je dvanáct článků a palcem se dají ukazovat. Tímhle způsobem se dodnes počítá v částech Asie.

Zvláštností bylo, že egyptské hodiny nebyly stejně dlouhé. Den se vždy dělil na dvanáct dílů bez ohledu na roční období, takže letní hodina byla delší než zimní. Stejné hodiny přišly až s mechanickými hodinami.

Pokus o desetinný čas

Francouzská revoluce se pokusila zavést desetinný čas: den měl deset hodin, hodina sto minut a minuta sto vteřin. Zavedlo se to v roce 1794 a po dvou letech zrušilo, protože by to znamenalo vyměnit všechny hodiny ve Francii.

Dochovaly se hodiny s dvojím číselníkem, které ukazovaly obojí. Dnes jsou to sběratelské kousky a doklad toho, jak těžké je změnit něco, co lidé používají každý den.

Proč se to nezmění

Změna jednotek času by znamenala předělat všechno od jízdních řádů po software. Náklady by byly obrovské a přínos malý, protože stávající systém funguje. Metrická soustava se prosadila v době, kdy se měřicí přístroje teprve rozšiřovaly, kdežto hodiny už tehdy měl každý.

Dvanáctka a dvacet čtyři v jazyce

Stopy dvanáctkového počítání jsou v jazyce dodnes. Tucet je dvanáct, veletucet sto čtyřicet čtyři. Angličtina má vlastní slova pro jedenáct a dvanáct, což u dalších čísel neplatí, a je to považováno za pozůstatek dvanáctkové soustavy.

Kdo přišel s minutami a vteřinami

Latinské názvy prozrazují logiku dělení. Minuta je zkrácené pars minuta prima, tedy první zmenšená část hodiny. Vteřina je pars minuta secunda, druhá zmenšená část. Kdyby se pokračovalo, následovala by tercie, tedy šedesátina vteřiny, a ta se skutečně používala.

Dnes se místo dalšího dělení na šedesátiny přešlo na desetinné zlomky vteřiny, protože se s nimi počítá snáz. Šedesátková soustava tak zůstala jen na dvou úrovních.

Jak číst dvanáctihodinový a čtyřiadvacetihodinový formát

Česko používá čtyřiadvacetihodinový formát, který je jednoznačný. Anglosaské země dělí den na dopoledne a odpoledne se zkratkami a. m. a p. m., což vede k pravidelným nedorozuměním kolem půlnoci a poledne. Půlnoc je 12 a. m. a poledne 12 p. m., což je pro většinu lidí neintuitivní.

Právě proto se v mezinárodní komunikaci doporučuje psát 00:00 a 12:00 a vyhnout se zkratkám úplně.

Jak se čas měří dnes, popisuje článek o historii měření času, o pásmech píšeme samostatně.