mat
Úsměvy se tu počítají
Nejčastější česká příjmení a co o našich předcích prozrazují
Novák, Svoboda, Novotný. Za třemi nejčastějšími příjmeními se skrývá stejný příběh: byla to označení lidí, kteří se do vsi přistěhovali nebo měli zvláštní postavení.
Česká příjmení jsou nezvykle popisná. Zatímco jinde v Evropě převažují odkazy na otce nebo na místo, u nás jsou to hlavně povolání, vlastnosti a přezdívky. Seznam nejčastějších příjmení je proto něco jako popis vesnice osmnáctého století.
První desítka
Dlouhodobě vedou Novák, Svoboda, Novotný, Dvořák, Černý, Procházka, Kučera, Veselý, Horák a Němec. Většina z nich patří do jedné ze čtyř velkých skupin, podle kterých se příjmení tvořila.
Skupina první: nově příchozí
Novák a Novotný znamenají totéž: nový člověk ve vsi. V době, kdy se lidé z velké části nestěhovali, byl příchozí natolik výjimečný, že se tím dal spolehlivě odlišit. Právě proto jsou obě jména tak častá, vznikala nezávisle na sobě po celé zemi.
Skupina druhá: postavení a majetek
Svoboda označoval svobodného sedláka, tedy člověka, který nebyl poddaný. Dvořák hospodařil na dvoře, tedy na větším statku. Sedlák, Zeman a Rychtář patří do stejné kategorie a všechny popisují místo ve vesnické hierarchii.
Skupina třetí: vlastnosti a vzhled
Černý a Bílý podle barvy vlasů, Veselý podle povahy, Malý a Krátký podle postavy, Kučera podle vlasů. Jsou to původně přezdívky, které se ustálily a zdědily. Že dnešní Černý může být blonďák, nikoho netrápí, protože jméno popisuje dávného předka.
Skupina čtvrtá: povolání
Kovář, Krejčí, Švec, Mlynář, Hrnčíř, Bednář, Tesař. Tahle skupina je nejnázornější a zároveň ukazuje, jaká řemesla byla v každé vsi nezbytná. Kovář je přitom nejrozšířenější řemeslné příjmení napříč Evropou, ať už jako Smith, Schmidt, Ferrari nebo Kuznecov.
Procházka a jiné záhady
Některá příjmení se vykládají hůř. Procházka nejspíš označoval člověka, který se rád procházel nebo chodil po světě, tedy tuláka či poutníka. Horák je člověk z hor nebo z vyvýšeného místa. Němec původně označoval kohokoli, kdo mluvil nesrozumitelně, tedy cizince obecně.
Kdy příjmení vznikla
Dědičná příjmení se v českých zemích ustálila v osmnáctém století, kdy je pro potřeby evidence nařídil stát. Předtím se používala nedědičná přízviska, která se měnila podle situace. Člověk mohl být jednou Kovář podle řemesla a podruhé Zderadický podle místa, odkud přišel.
Židovská příjmení a jejich zvláštní historie
Zvláštní kapitolou je rok 1787, kdy bylo židovskému obyvatelstvu monarchie nařízeno přijmout německá příjmení. Vznikla tak jména jako Bloch, Kohn nebo ozdobná spojení typu Rosenberg a Goldstein. Je to jeden z mála případů, kdy se dá vznik příjmení datovat na rok přesně.
Jak se příjmení šířila
Regionální rozložení je dodnes patrné. Některá příjmení jsou typická pro jižní Čechy, jiná pro Valašsko nebo pro Slezsko. Genealogové to využívají při hledání předků, protože výskyt jména napovídá, kde hledat matriky.
Odhaduje se kolem čtyřiceti tisíc různých příjmení. Většinu populace přitom pokrývá několik stovek nejčastějších, zbytek tvoří dlouhý chvost jmen s několika desítkami nositelů.
Příjmení podle otce v jiných zemích
Zatímco česká příjmení popisují, jinde převažuje odkaz na otce. Skandinávské Andersson, ruské Ivanov, skotské MacDonald i irské O'Brien znamenají všechna totéž: syn toho a toho. Čeština má tenhle typ také, například Janů nebo Petrů, ale je vzácnější.
Jak si dohledat vlastní příjmení
Začíná se u matrik, které jsou dnes z velké části digitalizované a volně dostupné v archivech. Postupuje se od nejmladšího záznamu dozadu a obvykle se dá dojít do osmnáctého století, kde stopa končí zavedením příjmení.
O křestních jménech píšeme v článku o nejčastějších jménech, o přechylování samostatně.
