Proč se v neděli rodí méně dětí než ve středu

Rozložení porodů podle dnů v týdnu není náhodné a za posledních padesát let se výrazně proměnilo. Za rozdílem nestojí osud, ale organizace porodnic.

Ruka novorozence
Foto: gnuckx (CC0)

Když si necháte spočítat, na jaký den v týdnu padlo vaše narození, může vás napadnout otázka, jestli jsou některé dny obsazenější než jiné. Odpověď je jednoznačná: jsou. A rozdíl není malý.

Víkend je v porodnicích tišší

Ve vyspělých zemích se o víkendu rodí zhruba o pětinu méně dětí než ve všední dny. Nejsilnější bývají úterý a středa, nejslabší neděle. Přitom biologicky není důvod, proč by se mělo v neděli rodit méně dětí než ve středu.

Za rozdílem stojí plánování, ne náhoda

Vysvětlení je organizační. S rostoucím podílem plánovaných císařských řezů a vyvolávaných porodů se část porodů přesouvá do pracovní doby, kdy je v porodnici plný tým. Spontánní porody se rozdělují mezi dny rovnoměrněji, ale ty plánované víkend systematicky obcházejí.

Ukazuje to i vývoj v čase. V polovině dvacátého století byl rozdíl mezi dny v týdnu malý. Rozevírat se začal spolu s tím, jak přibývalo zákroků, které jde naplánovat dopředu. Kdo se narodil v šedesátých letech, má tedy zhruba stejnou pravděpodobnost narození v neděli jako ve středu. U dnešních dětí to už dávno neplatí.

Nejde jen o dny v týdnu

Podobně nerovnoměrné je i rozložení porodů během dne. Spontánní porody mírně převažují v noci a nad ránem, zatímco plánované zákroky se soustředí do dopoledních hodin. Celkově tak vzniká křivka se dvěma vrcholy, která s ničím mystickým nesouvisí, jen s tím, jak vypadá provoz porodnice.

Zajímavá je i sezónnost. V Česku se dlouhodobě rodí nejvíc dětí v letních měsících, nejméně v prosinci a v lednu. Rozdíly mezi měsíci jsou přitom větší než rozdíly mezi dny v týdnu, jen si jich nikdo nevšímá, protože se o nich nezpívá v říkankách.

Proč se to vůbec sleduje

Rozložení porodů v čase není jen kuriozita. Nemocnice podle něj plánují směny a kapacitu porodních sálů. Výzkum se zase ptá, jestli den nebo hodina narození nějak souvisí s dalším průběhem porodu. Právě proto se data o dnech v týdnu vůbec sbírají a jsou dostupná v ročenkách statistických úřadů.

Pro člověka, který si jen chce ověřit svůj den narození, z toho plyne jediné: číslo, které dostane, je fakt o kalendáři, ne o něm samotném. Zajímavější než den v týdnu bývá kontext kolem něj, tedy kdo měl ten den svátek nebo co se ve stejný den odehrálo v historii.

Co z toho plyne pro vás

Jak si den v týdnu spočítat i bez nástroje

Den v týdnu jde pro libovolné datum určit i ručně. Slouží k tomu takzvaný doomsday algoritmus, který si pamatuje jedno „kotevní“ datum pro každý rok a od něj počítá dál. V praxi se to naučí za odpoledne a pak se dá předvádět na rodinných oslavách.

Háček je v přechodu mezi juliánským a gregoriánským kalendářem. V českých zemích se kalendář měnil v roce 1584, kdy po 6. lednu následoval rovnou 17. leden. Data starší než tento zlom je proto potřeba převádět opatrně a běžné kalkulačky s tím nepočítají. Pro data z posledních dvou set let je ale výpočet jednoznačný a spolehlivý.

Rýmovačka, která to nevysvětluje

Anglická říkanka přisuzuje každému dni v týdnu jednu vlastnost a nedělní dítě má být podle ní obdařeno štěstím. Vzniklo to v devatenáctém století jako pomůcka k učení dnů v týdnu, ne jako pozorování. Přesto se drží dodnes, protože je hezká.

Kde si to ověříte u sebe

Na jaký den v týdnu padlo vaše narození, zjistíte v portrétu data narození. Kdo měl ten den svátek a co se stalo v historii, najdete ve veselém kalendáriu.

Časté otázky

O kolik méně dětí se rodí o víkendu?

Ve vyspělých zemích zhruba o pětinu oproti nejsilnějším všedním dnům. Konkrétní číslo se liší podle země a období.

Platilo to i dřív?

V polovině dvacátého století byl rozdíl výrazně menší. Rozevřel se až s rozšířením plánovaných zákroků, které se přirozeně soustředí do pracovních dnů.

Znamená den narození něco pro povahu?

Ne. Žádný doložený vztah mezi dnem v týdnu a povahou neexistuje. Jde o kulturní tradici, ne o pozorovaný jev.

tradice a svátky

Tobiáš Marek

Sbírá zvyky, které se u nás drží, i ty, které se vytratily a zbyla po nich jen věta v písničce. Zajímá ho, proč některé tradice přežijí sto let a jiné dvě generace. Vánoce má rád, ale bez shonu.