Časová pásma: proč jich není čtyřiadvacet a kde se čas láme o půl hodiny

Země se dělí na dvacet čtyři pásem po hodině. Ve skutečnosti jich existuje přes čtyřicet, některá se liší o půl hodiny a jedno dokonce o pětačtyřicet minut.

Klára Hejná

kalendář, čas a čísla · 14. 5. 2026

Do konce devatenáctého století měl každý větší город vlastní čas podle Slunce. Poledne bylo tehdy, když Slunce stálo nejvýš, a to v Praze nastává o něco jindy než v Ostravě. Fungovalo to, dokud nepřišly železnice.

Vlaky přinutily svět srovnat hodiny

Jízdní řád nejde sestavit, když má každá stanice vlastní čas. Britské železnice proto zavedly jednotný čas už v polovině devatenáctého století a ostatní země následovaly. Mezinárodní dohoda o pásmech přišla v roce 1884, kdy se za výchozí poledník zvolil ten procházející Greenwichem.

Proč hranice nejdou po poledníku

Kdyby se pásma řídila zeměpisnou délkou, byla by pravidelná. Jenže je vytyčují státy podle vlastních potřeb a nechtějí mít uvnitř území dvě různé hodiny. Proto se hranice klikatí podle státních hranic a v některých případech vytvářejí podivnosti.

• Čína má jediné pásmo pro celé území, i když by geograficky odpovídalo pět. Na západě země proto vychází Slunce až kolem desáté.
• Španělsko leží zeměpisně na stejné délce jako Británie, ale drží středoevropský čas. Odtud pozdní španělské večeře.
• Rusko má jedenáct pásem, po několika reformách jejich počet měnilo.

Poloviční a čtvrthodinová pásma

Indie, Írán nebo části Austrálie používají posun o půl hodiny. Nepál má dokonce posun o pětačtyřicet minut oproti UTC, což je nejneobvyklejší případ na světě. Důvodem bývá snaha přiblížit se skutečnému slunečnímu času a zároveň se odlišit od většího souseda.

Datová hranice

Na opačné straně zeměkoule než Greenwich probíhá datová hranice. Kdo ji překročí směrem na západ, ztratí den, kdo na východ, den získá. Nevede přímo, protože se vyhýbá souostrovím, aby jeden stát neměl dvě data najednou.

Kuriozitou jsou ostrovy, které hranici posunuly kvůli obchodu. Kiribati ji v roce 1995 přesunulo tak, aby celé území mělo stejný den, čímž se stalo místem, kde nový rok začíná nejdříve na světě.

Čas v Česku

Česko používá středoevropský čas, tedy UTC+1, v létě UTC+2. Zeměpisně bychom se patnáctým poledníkem trefili téměř přesně, protože prochází nedaleko Jindřichova Hradce. Patříme tak k zemím, kde se úřední čas se slunečním rozchází nejméně.

Země, které pásmo změnily

Časové pásmo není dané navždy. Samoa se v roce 2011 přesunula přes datovou hranici, aby měla stejný pracovní týden jako Austrálie a Nový Zéland, a při té příležitosti z kalendáře zmizel celý 30. prosinec. Podobně Severní Korea v roce 2015 zavedla vlastní čas posunutý o půl hodiny a po třech letech se vrátila zpět.

Motivace bývá vždy praktická nebo politická: usnadnit obchod s hlavním partnerem, nebo se naopak vymezit. Astronomie v tom hraje až druhou roli.

Praktické důsledky

Kdo pracuje s lidmi v jiných pásmech, naráží na dvě věci. Zaprvé se posun mění podle toho, kdy která země přechází na letní čas, takže rozdíl není celý rok stejný. Zadruhé je datum na obou koncích hovoru jiné, což komplikuje domlouvání termínů.

Osvědčené pravidlo je psát termíny vždy s pásmem a používat UTC jako společný základ. Formulace „v 15:00 vašeho času“ je zdrojem nedorozumění častěji než jednoznačné UTC.

O posouvání hodin píšeme v článku o letním čase, další souvislosti najdete v rubrice Kalendář a čas.